Jak na chov kuřat

2. díl

Jak na chov kuřat

Chov kuřátek není vůbec složitý. Pokud dodržíme několik základních pravidel, nemusíme se bát, že by nám drobotina marodila. Naopak – bude prospívat a nakonec se nám odmění zdravým vajíčkem.

Ráda bych hned na začátku zdůraznila, že nejdůležitější je prevence. U mláďat všeho druhu to platí dvojnásob – jakmile se prevence zanedbá, následky se horko těžko dohánějí a smrt může přijít velmi rychle.

Základem u kuřat je teplo, sucho, nezávadné krmení a čistá voda, kterou mají neustále k dispozici. Čistota ubikace je také důležitá, ale není úplným základem. Kuřátkům nevadí žít ve znečištěnějším prostředí, pokud mají v pořádku trávení – stačí jim podpořit mikroflóru přidáním kyselé složky, například jablečného octa do vody. Pak se i "zlé" může obrátit v dobré a kuřata získají skvělou imunitu.

Ale vezměme to pěkně popořadě.

Čerstvě vylíhnuté kuřátko by mělo z líhně odcházet až tehdy, když je úplně suché a krásně nachmýřené. Vůbec nevadí, když v líhni stráví o den déle – není to na škodu. Není tedy nutné kuřata každou chvíli vyndávat a větrat líheň, což bývá spíš ke škodě než k užitku.

Kuřata z líhně dáváme do vyhřáté odchovny – tedy místa, kde zůstanou zhruba do pátého týdne. Můžeme použít výhřevnou desku, pod kterou si kuřata sama zalézají, nebo lampy – keramické či infračervené.

Keramické mají dlouhou životnost a nesvítí, takže lze dodržet přirozený denní režim. Nevýhodou je, že musíte kontrolovat, zda topí, přiblížením dlaně – nesvítí, takže to není vidět. Výhodou lamp oproti deskám je, že na kuřátka krásně vidíte a hned poznáte, jak se jim daří. U desky to musíte zvednout, čímž je vzbudíte a často zbytečně vyplašíte.

Infračervené světlo má výhodu v tom, že z dálky vidíte, jestli funguje. Proniká hlouběji do tělíčka a lépe ho prohřívá. Nevýhodou může být trvalé červené světlo, ale není nijak agresivní – kuřátka většinou i tak v noci spí.

Já osobně už druhým rokem používám keramickou žárovku, a když je hodně chladno, přidávám ještě výhřevnou podložku určenou původně pro štěňata do boudy.

Důležitá věc! Kuřata po vylíhnutí jsou náchylná na rozjetí nožiček. Nepodceňte proto povrch, na který je pokládáte – musí být protiskluzový. Nejraději mám perlinku, kterou vložím na podlahu klece nebo podložku. I když se to nezdá, hladší povrch může být pro kuře nebezpečný. Jakmile se nožičky rozjedou, už je samo nesrovná. Pomoci lze svázáním nožiček bavlnkou asi 1,5 cm od sebe – po týdnu bavlnku sundáte.

Prevence je ale lepší – proto dbejte, aby byl povrch absolutně neklouzavý.

Jako podestýlka se hodí řezaná sláma nebo větší hobliny z měkkého dřeva. Nedávejte sypké materiály, jako kočkolit či jemné piliny – kuřata by je považovala za potravu a mohla by se udusit.

Na první 1–3 dny osobně používám perlinku s kuchyňskou papírovou utěrkou. Díky ní ihned vidíte stolici, případnou krev a máte jistotu, že kuřata nezobají, co nemají.

Krmení:
Ideální je směs pro výkrm kuřat K1. Pokud chováte jen pár kuřátek, můžete použít směs drobně drcené pšenice s vařeným vejcem (včetně skořápky) a nasekanou kopřivou. Nezapomeňte přidat drobné kamínky či písek, které pomáhají se zpracováním potravy.

Směs musí být sypká, nelepivá – kuřata jsou zpočátku nešikovná a slepený zobáček by si nedokázala očistit.

Krmení dávejte na mělký talířek nebo do speciálních krmítek. Raději častěji a méně, denně čistit.

Voda:
Denně čerstvá, pokojové teploty – nesmí být ani ledová, ani teplá. Pítko musí být mělké (stačí 1 cm), aby se kuřata neutopila ani nesmáčela. Můžete ho vyložit kamínky.

Pravidelně čistěte celé pítko – v usazeninách se množí bakterie a plísně. Špinavé pítko = průjem a nemoc.

Jak poznáte, že je kuřatům dobře:
Jsou rozprostřená po odchovně, některá spí, jiná pijí nebo zobou. Jsou čilá, mají složená křidélka a zvědavě reagují.

Když se mačkají pod zdrojem tepla – je jim zima. Když se drží v rozích, rychle dýchají a mají otevřené zobáčky – je jim horko.

Sledujte denně čistotu zadečků – pokud se objeví kulička zaschlého trusu, opatrně ji odstraňte teplou vodou pomocí houbičky a kuřátko osušte pod lampou.

Jak kuřata rostou a opeřují se, postupně snižujte teplotu.
V 5. týdnu už topit nemusíte a mohou jít ven – ale pozor na prudké ochlazení. Zajistěte možnost se ohřát, schovat do závětří či před deštěm.

Od 5. týdne přecházejí kuřata z K1 na K2. Pokud mícháte vlastní směs, stále přidávejte písek nebo kamínky.

Pokud nejsou očkovaná proti kokcidióze, přidávejte do vody jablečný ocet – pár kapek postačí. Pomáhá udržet zdravou mikroflóru a posiluje imunitu.

Jak kuřata rostou, sledujte i chování kohoutků – bývají soutěživí, a tak je včas oddělte od slepiček. Jinak mohou slabší jedince utlačovat.

Nezapomeňte odčervit. Kuřátka odčervuji ve druhém, šestém a dvanáctém týdnu. Pak vždy po půl roce života drůbeže.
Červi jsou všude a nelze se jim vyhnout. Bez odčervení drůbež hůře prospívá a může uhynout. 

Slepičkám prospívá travnatý výběh – najdou si spoustu potravy samy a tráva jim dodá zdraví, vitalitu i sílu. A vajíčka pak mají chuť i kvalitu, která se s běžnými nedá srovnat.

Ať se vám v chovu daří, mějte se krásně a zase u dalšího článku,
zdraví Kristýna 🐣💚